Bosna i Hercegovina a Černá Hora 2025 trochu jinak

Abych tomu dal alespoň malý motorkářský úvod, tak naše expedice začíná v neděli, kdy bezprostředně navazuje na návrat z moto srazu Moto Guzzi Club Bohemia. Tedy můj návrat a nejstaršího syna Denise. Většinu věcí i auto ale máme již nachystané, a tak doplňujeme pouze drobnosti a brzy jsme připraveni vyrazit. Naši posádku tvoří již zmíněný Denis, dcera Eliška, mladší syn Filip, manželka Lenka a pes Ashley. No a já, vyznavač italských motocyklů a ruských offroad vozů.

1. den. Vyrážíme odpoledne a plánujeme jet přes noc. Tak jsme to vymysleli v domnění, že děti přes noc alespoň na chvíli usnout a snáze tak překonáme prvotní dlouhý přejezd. První den je holt třeba podniknout delší přejezd, abychom někam vůbec dojeli - osvědčená taktika z motorek. V nočních hodinách přichází kupodivu únava i na mě (teoreticky vzato ne úplně ideální životosprávou na víkendovém moto srazu), ale manželka naštěstí již zvládla lekci ovládání zemědělských, stavebních nebo ruských offroad strojů (to vyjde na stejno) a přebírá za mě řízení. Navigátora ji statečně dělá Denis a já si vzadu můžu na 2 hoďky zavřít oči. Poté si beru volant zpět a řídím až do cíle. Tím je historické bosenské město Jajce s úchvatnými městskými vodopády. Přejezd jsme zvládi víc než zdařile. Všichni jsme se cestou více či méně prospali a cestu snadno zvládli.

2. den. Přijíždíme do Jajcí a začíná lehce pršet. Ze silnice letmo zahlédneme vodopády, dávám blinkr a odpočujeme k nim. Chvíli hledáme místo na zaparkování, ale velký problém to není. Protože jsme ale celý den moc nejedli, ještě než dojdeme k vodopádům, dáváme jídlo. První seznámení s bosenksou kuchyní (tedy krom mě) je jasná volba - Pljeskavica. A u všech má úspěch. Za lehkého deště pak jdeme obdivotvat vodopády. Déšť nám nevadí, alespoň není všude tolik turistů. Je to úžasný pohled, který si vychutnáváme z více míst. Děláme spoustu fotek a nasáváme atmosféru a energii. Poté se jedeme ubytovat do osvědčeného kempu nad městem nahoru proti porudu řeky Plivy. Kemp je poloprázdný, a tak si vybíráme pěkné místo, kde půjde snadno vedle auta postavit stan nebo ulehnout pod širákem. Plán je totiž takový, že žena, Eliška a Filip spí v autě, já a Denis venku. Počasí nám ale lehze změní plány, to ale až za chvíli. Nyní se jdeme podívat na historickou památku, vodní mlýny, které jsou staré zhruba 500 let. Děti ale více zaujme přírodní koupaliště hned pod mlýny, ve které řádí i za přidávajícího deště. Ten stále sílí a nakonec nás uvězní pod přístřeškem občerstvení asi na 2 hodiny. Z okolní zatravněné plochy se postupně stává jezero a vypadá to, že tu zůstaneme uvězněni do rána. Nakonec déšť poleví, půjčujeme se místní slunečník, pod kterým se dostáváme do kempu. Stále prší a vše je totálně podmáčené, noc pak trávíme všichni v autě, což je zatěžkávací zkouška nejen pro náš miniautobus, ale i pro všechny z nás. 

3. den. Probouzíme se do krásného slunečného rána. Noc jsme zvládli a alespoň nemusíme balit stan. Dneska nás čeká další historický skvost, město Mostar. Jedeme vnitrozemím a hltáme nádherné výhledy, nejvíce pak od Jablanice do Mostaru podél řeky Neretvy. Do Mostaru přijíždíme v odpoledních hodinách a stále nás provází krásné počasí. Doprava houstne a stejně tak davy turistů mířících do historické části přes Stari most, který i přes své téměř úplné zničení zůstává úchvatnou dominantou města. Procházíme úzké uličky, ochutnáme některé místní speciality a děti vybírají první suvenýry. Sledujeme místní kaskadéry, kteří skáčí z mostu do řeky Neretvy. Samozřejmě až ve chvíli, kdy od turistů vyberou dostatečnou odměnu. Z Mostaru míříme do pár desítek kilometrů vzdáleného kempu Green Park, kde dáváme zasloužený odpočinek, večeři a já s Filipem ještě koupání v Neretvě.  

4. den. Dnes nás čeká další bosenský skvost - vodopády Kravica. Ráno se ještě vykoupeme v řece, dáme snídani a vyrážíme. Je krásné počasí, a tak oceníme celkem studenou vodu v jezeře pod vododopády, kde je také možné se koupat. Naši chlapci z vody téměř nevylezli. Od mé první návštěvy před 7 lety zde vyrostlo několik stánků a restaurací s občerstvením a další zázemí. Můžete zde strávit klidně celý den, užít si odpočitnek, dát si pivo, míchané drinky, dobrý oběd. Půjčit si lodičku nebo lehátko. Každopádně se vyplatí sem zajet a tu nádheru vidět. Ať už na celý den nebo pouze na chvilku. My se zdržíme několik hodin, protože nás ještě čeká celkem dlouhý přejezd do raftingového ráje města Foča, odkud zítra podél řeky Driny budeme pokačovat do Černé Hory. 

5. den. Přejezd do další země, to je dnešní plán. Nejdříve ale sjíždíme ještě dolů do městečka natankovat. Cena benzínu je v Bosně výhodnější než v Černé Hoře. Pak otáčíme a stoupáme podél řeky Driny až na státní hranici s Černou Horou. Po pár kilometrech v Černé Hoře zatavujeme na odpočívadle a nakupujeme místní dobroty (hruškovice se vážně povedla). Pokračujeme dál a přijíždíme k jezeru Piva. Po cestě samozřejmě lepíme samolepky. Hned vedle té, kterou nalepil Dáva - David Vašátko před pár týdny, když projížděl na motorce. Pokračujeme dál a vjíždíme do národního parku Durmitor. a hltáme krásné výhledy všude kolem sebe. Největší zážitek pro Elišku, když zastavujeme u divokých koní. Cílem dnešní cesty je kaňon Tara, nejhlubší v Evropě. Kluci si svůj zátitek vybírazí na zipline. Denis 1050 m dlouhý a rychlost přes 100 km/h. Fíla pak o něco kratší a pomalejší. Později odpoledne přejíždíme do horského střediska Žabljak, kde kotvíme v místním kempu. 

6. den. Jedeme k moři. Velké přání Elišky. Ale žádný stres, žádný rychlý přesun. Dáváme si na to 2 dny. Po snídani vyrážíme směr černohorské vnitrozemí a užíváme si krásné výhledy v horách. Žádná města, jen občas malé vesničky, jinak pustina. Cesta moc neubíhá, silnice jsou rozbité a pomalé. Ale nevadí nám to, nikam nespěcháme. Odpoledne nakonec končíme v prvním kempu, který jsme po cestě potkali. Takový trochu divoký :-) , ale moc vstřícní a milí lidé. Sprcha je k dispozici jen v chatce, takže výjimečně bereme jednu chatku. A dokonce máme k dispozici i bazén. Jdeme se projít a kilometr od kempu nacházíme úplně jiný svět. Nádherný, napucovaný klášter Morača. Jeden z nejdůležitějších pravoslavných klášterů v Černé Hoře. V rámci možností a trpělivosti našich dětí zvládneme prohlídku a pak usendeme v klášterním občerstvení a užívám atmosféru klidu a pohody. 

7. den. Dnes přejíždíme k moři. Petrovac na Moru, to je cílové město, které znám již z motorek. Cesta ubíhá celkem rychle a s blížícím se hlavním městem Podgorica, se silnice zlepšily. Trošku zhoustl provoz, ale není to nic hroného. I průjezd Podgoricí zvádáme plynule. Problém nastává až za městem u Skadarského jezera. Tam se doprava zastavuje a dnešní den už pouze poskakujeme v kolonách. Navíc v Petrovaci je tak hustý provoz a úzkých uličkách, že se s Buchankou do kempu vůbec nedostaneme. S vypětím všech sil a bez újmy na laku se vymotáme ven z města a jedeme dál po pobřeží. Tedy ploužíme se v kolonách až do Tivatu, kde nacházíme hezký kemp přímo u moře. 

8. den. Den odpočinku. Sluníčko, drinky, relax u moře.

9. den. Sbohem moře, byl to fajn odpočinek. Dnes ale zpátky do sedla a pokračume v naší poznávací pouti. Ráno se nalodíme na trajekt a vyrážíme z Tivatu. V poklidném tempu objíždíme Boku Kotorskou, krásný záliv přezdívaný nejjižnější fford Evropy. Nespěcháme a užíváme si úžasné výhledy. Spěchat vlastně ani nejde, provoz je dost hustý a jen se tak posouváme v kolonách. Kolem poledne se definitivně loučíme se zálivem a začínáme stoupat do hor směrem k bosenské hranici. Bohužel nás několik kilometrů před hranicí čeká nemilé překvapení v podobě několikakilometrové kolony, která nás stojí více než hodinu času. Po Bosně již vše postupuje plynule. Tedy až na jednu drobnost. Zastavuje nás policejní hlídka a má výhrady ke dvou "nepodstatným" přestupkům. Pásy a pantofle na nohách. Domlouváme se přes překladač v telefonu. Nejdříve to vypadá na pár set Euro. Nakonec ale nacházíme společnou řeč, já se přezouvám a sděluji, že jsme většinu peněz už utratili v krásné Bosně. S nenápadnám úsměvem mi policista vrací řidičákm a mávne ať už jedu. Od té doby bosenskou policii všude chválím. 

10. den. Nepříznivé počasí v prvních dnech naší dovolené nám trochu pozměnilo plán. Součástí plánu byla i návštěva hlavního města, Sarajeva. Dnes je ten den, kdy se tam vracíme. Pomalu projíždíme městem v kolonách a nasáváme atmosféru, ve které se kloubí dávná historie s moderní architekturou. Jsem zde asi po deseti letech a téměř již nelze vidět zničené rozdtřílené budovy z občanské války z 90. let. Před deseti lety jich bylo ještě hodně. Míříme ho historické části. Přejdeme Latinský most přes řeku Miljacku, na kterém byl spáchán atentán na Fratiška Ferdinanda. Dále Baščaršija, dávné hlavní tržiště vybudované v 15. století, starý bazar z osmanských dob. Užíváme si atmosféru úzkých uliček, spousty obchodů a stánků. Ochutnáváme místní dobroty a kupujeme suvenýry. Sarajevo je krásné město a zasloužilo by si více našeho času, snad někdy příště. Navečer přejíždíme do Visoka, města nedávno objevených pyramid. 

11. den. Návštěva pyramid. Už jsem tam před několika lety byl a chtěl ten zážitek dopřát také rodině. Bosenské pyramidy. Byly objeveny teprve asi před 20 lety a ten proces stále trvá i díky nemalému počtu dobrovolníků, kteří přijíždějí z různých koutů světa, včetně České republiky. Časové možnosti nám opět neumožnily prozkoumat a navštívit všechny pyramidy (Slunce, Měsíce, Draka, Lásky a Matky Země). Nvštívili jsme především podzemní síť tunelů Ravne, který se nachází pod pyramidou Slunce. Energie, kterou jsem zde cítil, je skutečně mimořádná. Každý z nás to vnímal trochu jinak, ale všichni jsme se shodli, že prostředí podzemích chodeb a komor má svoji nezaměnitelnou magickou sílu. 

Přestože původní plán počítal ještě s jednou nocí po cestě domů, zřejmě nabiti energií jsme se rozhodli pro dálkový noční přesun až domů. Za volantem jsme se opět vystřídali a bezpečně a spokojeně dojeli druhý den na oběd domů. Byla to skvělá jízda, celých 12 dní. Nahlédnutí do života, který se na Balkáně stále odehrává tak trochu pomaleji. Proto tam tak rád jezdím a mám pocit, že si ho zamiloval i zbytek rodiny. Věřím, že se tam brzy vrátíme a budeme objevovat dál.