Bosna i Hercegovina a Černá Hora 2025 trochu jinak

Abych tomu dal alespoň malý motorkářský úvod, tak naše expedice začíná v neděli, kdy bezprostředně navazuje na návrat z moto srazu Moto Guzzi Club Bohemia. Tedy můj návrat a nejstaršího syna Denise. Většinu věcí i auto ale máme již nachystané, a tak doplňujeme pouze drobnosti a brzy jsme připraveni vyrazit. Naši posátku tvoří již zmíněný Denis, dcera Eliška, mladší syn Filip, manželka Lenka a pes Ashley. No a já, vyznavač italských motocyklů a ruských offroad vozů.

1. den. Vyrážíme odpoledne a plánujeme jet přes noc. Tak jsme to vymysleli v domnění, že děti přes noc alespoň na chvíli usnout a snáze tak překonáme prvotní dlouhý přejezd. První den je holt třeba podniknout delší přejezd, abychom někam vůbec dojeli - osvědčená taktika z motorek. V nočních hodinách přichází kupodivu únava i na mě (teoreticky vzato ne úplně ideální životosprávou na víkendovém moto srazu), ale manželka naštěstí již zvládla lekci ovládání zemědělských, stavebních nebo ruských offroad strojů (to vyjde na stejno) a přebírá za mě řízení. Navigátora ji statečně dělá Denis a já si vzadu můžu na 2 hoďky zavřít oči. Poté si beru volant zpět a řídím až do cíle. Tím je historické bosenské město Jajce s úchvatnými městskými vodopády. Přejezd jsme zvládi víc než zdařile. Všichni jsme se cestou více či méně prospali a cestu snadno zvládli.

2. den. Přijíždíme do Jajcí a začíná lehce pršet. Ze silnice letmo zahlédneme vodopády, dávám blinkr a odpočujeme k nim. Chvíli hledáme místo na zaparkování, ale velký problém to není. Protože jsme ale celý den moc nejedli, ještě než dojdeme k vodopádům, dáváme jídlo. První seznámení s bosenksou kuchyní (tedy krom mě) je jasná volba - Pljeskavica. A u všech má úspěch. Za lehkého deště pak jdeme obdivotvat vodopády. Déšť nám nevadí, alespoň není všude tolik turistů. Je to úžasný pohled, který si vychutnáváme z více míst. Děláme spoustu fotek a nasáváme atmosféru a energii. Poté se jedeme ubytovat do osvědčeného kempu nad městem nahoru proti porudu řeky Plivy. Kemp je poloprázdný, a tak si vybíráme pěkné místo, kde půjde snadno vedle auta postavit stan nebo ulehnout pod širákem. Plán je totiž takový, že žena, Eliška a Filip spí v autě, já a Denis venku. Počasí nám ale lehze změní plány, to ale až za chvíli. Nyní se jdeme podívat na historickou památku, vodní mlýny, které jsou staré zhruba 500 let. Děti ale více zaujme přírodní koupaliště hned pod mlýny, ve které řádí i za přidávajícího deště. Ten stále sílí a nakonec nás uvězní pod přístřeškem občerstvení asi na 2 hodiny. Z okolní zatravněné plochy se postupně stává jezero a vypadá to, že tu zůstaneme uvězněni do rána. Nakonec déšť poleví, půjčujeme se místní slunečník, pod kterým se dostáváme do kempu. Stále prší a vše je totálně podmáčené, noc pak trávíme všichni v autě, což je zatěžkávací nejen pro náš miniautobus, ale i pro všechny z nás. 

3. den. Probouzíme se do krásného slunečného rána. Noc jsme zvládli a alespoň nemusíme balit stan. Dneska nás čeká další historický skvost, město Mostar. Jedeme vnitrozemím a hltáme nádherné výhledy, nejvíce pak od Jablanice do Mostaru podél řeky Neretvy. Do mostaru přijíždíme v odpoledních hodinách a stále nás provází krásné počasí. Doprava houstne a stejně tak davy turistů mířících do historické části přes Stari most, který i přes své téměř úplné zničení zůstává úchvatnou dominantou města. Procházíme úzké uličky, ochutnáme některé místní speciality a děti vybírají první suvenýry. Sledujeme místní kaskadéry, kteří skáčí z mostu do řeky Neretvy. Samozřejmě až ve chvíli, kdy od turistů vyberou dostatečnou odměnu. Z Mostaru míříme do pár desítek kilometrů vzdáleného kempu Green Park, kde dáváme zasloužený odpočinek, večeři a já s Filipem ještě koupání v Neretvě.